Jakými pravidly se řemeslníci druhého nejstaršího řemesla řídí? Zatím jsem vypozoroval čtyři.
První pravidlo zní: věštec musí mít vždycky pravdu. Podle toho se musí vyjadřovat. Když se starověký král Pyrrhos dotazoval ve věštírně, jak dopadne jeho tažení proti Římanům, dostalo se mu věštby:
"Aikův synu, já už zřím Římany porážet Pyrrha"Pyrrhos si to vyložil tak, že věštec viděl Pyrrha, jak poráží Římany a vydal se do války. Kdyby byl vyhrál, bylo by to potvrzení, že věštec měl pravdu. Jenomže Pyrrhos prohrál, takže se ukázalo, že měl věštec pravdu. Jen si to pořádně přečtěte - viděl přece Římany, jak porážejí Pyrrha.
Proto také dnes, když nějaký věštec nebo celá kolektivní věštírna věští o krizi, vidí v druhé půli příštího roku známky oživení, ovšem nevylučuje ani možnost, že se to naopak ještě zhorší.
Druhé pravidlo zní: věštec dělá, co může. To pěkně popsal Jerome K. Jerome v knize "Tři muži ve člunu". Skupina lidí se vydá za podmračeného počasí na výlet. Potkají vesničana, který předpovídá, že se během dne vyjasní. Výletníci k němu cítí vřelou náklonnost: "Je úžasné, jak tihle staří lidé dovedou předpovídat počasí." Zato na adresu člověka, který předpoví, že se počasí ještě zhorší, utrousí: "Starý hlupák, co ten o tom ví." Jenomže počasí se opravdu zhorší a celý den lije jako z konve. Výletníci chovají k tomu druhému vesničanovi trpké a mstivé pocity a mají nejasný dojem, že v tom měl tak či onak prsty. K tomu prvnímu však stále chovají vřelou náklonnost a říkají si - pozor teď to přijde - "Co na tom, dělal, co mohl."
Takže kdybyste se ocitli na místě věštce, který má věštit o krizi, co budete předpovídat? No vidíte, už Vám to začíná jít.
Třetí pravidlo jsem vypozoroval už před lety na analyticích, které v televizních zprávách nechávají čas od času předpovídat ceny benzínu u čerpadel. Často to byli mladí začínající věštci, kteří neopatrně řekli konkrétní čísla. Skutečnost se pak někdy lišila tak dramaticky, že to bylo až komické. Když pak takového analytika po čase opět vyhmátli, aby věštil ceny benzínu, čekal jsem, že se třeba bude trochu rdít a ukazovat rozpaky nad svou předchozí předpovědí. Kdepak. I když ještě moc neuměli používat první ani druhé pravidlo, už znali dokonale třetí pravidlo, které zní: věštec se nikdy nečervená.
Konečně čtvrté pravidlo říká: věštec nikdy nevěští z hlavy. To by nepůsobilo věrohodně. Vždycky používá vhodné věštebné prostředky. Věští z karet, z kávové sedliny, z výjevů v roztopených kamnech, za pomoci omamných dýmů, z hvězd, z letu ptáků nebo z ptačích vnitřností. Dnes je populární věštit s pomocí různého softwaru. Zřejmě je obecně přijatelná, možná dokonce lákavá i představa věštění z nějaké pěkné moderní databáze. Jinak by se asi firma Oracle nejmenovala tak, jak se jmenuje. Oracle znamená česky věštec, věštkyně nebo věštírna.
Možná jste vypozorovali i nějaká další pravidla. Příležitostí k tomu máme dost. Na serveru iDnes se před několika dny objevil článek o tom, jaké problémy působí krize i nejstaršímu řemeslu. To druhé nejstarší řemeslo naopak při krizi jen vzkvétá.
Ale nemáte pocit, že se věštci v poslední době přece jenom příliš přemnožili? Když se v Dubí a podobných místech začalo objevovat příliš mnoho řemeslnic od toho nejstaršího řemesla, zkoušeli to všelijak omezovat a regulovat. Myslíte, že by bylo možné omezit i provozování druhého nejstaršího řemesla nějakou obecně platnou vyhláškou? Že by třeba věštci nesměli provozovat své řemeslo v blízkosti škol (a to ani vysokých) nebo by se nesměli ukazovat v televizi před 22. hodinou? Obávám se, že to asi nepůjde.
Jenomže co když přemnožení věštců způsobí, že se ve zvýšené míře lidé začnou jejich předpověďmi řídit? Ať už v práci nebo v soukromém životě. To by pak už určitě nebyla legrace, to by nás všechny mohlo přijít pěkně draho.
